13. března 2017

Poučená hlupaňa.

Většinou bývám velice zásadová a mívám ve věcech pořádek. Poslední dobou se to o mně ale řít nedá skoro vůbec. Dělám "jen tak" a "proč ne" věci. A nedělá mi to dobře. Uplně nejhorší věc se stala minulý týden v pondělí (6.3 2017, ok?).
Víte, má velká maličkost je už skoro rok bez lásky. Jsem bez partnera, který by mě obejmul a utěšil ve chvíli, kdy si opět rozliju bílý jogurt po polštáři a řekl by: "Nou problem, lásko. V kauflandu jsou selské jogurty stále ve slevě". Přesně z tohoto důvodu, a taky této větě, jsem byla na, svým způsobem donuceném, rande. Jo. Proč donuceném? Protože jsem hned prvních schůzku zrušila. Proč? Páč dotyčný, říkejme mu třeba CIARÁN, je moc hrrr, hrrr a hrrr, hrrr situace nezvládám vůbec dobře. Většinou uteču. Cítím se brutálně omezována a už takhle je můj osobní prostor vcelku malý. Vyděsilo mě to a uznejte, že zprávy jako "Chci tě mít u sebe!" a "Půjdem ke mně, nevadilo by ti tohle a tamto?? 😘😗💋💗💗" nejsou od člověka, se kterým si dopisujete jen několik dní, zrovna sympatický. Pokud tedy nehledáte vzplanutí vášně na jednu noc, což do mého višlistu2O17 rozhodně nepatří.
INU! Sešli jsme se tedy na domluveném místě a všechno se zdálo být fajn. Procházeli jsme se, povídali si... Zlomový bod přišel ve chvíli, kdy začalo pršet. CIARÁNA samozřejmě nenapadlo nic jiného, než cesta k němu domů a kafe. Já okouzlená (a hlavně blbá) všechno naivně odlouhlasila a pak šlo všechno do kopru, háje, sedmi pekel, prdele - vyberte si. Co se stalo pak, si už budete schopni domyslet sami. Koitus, sex, již dříve zmíněné vzplanutí vášně, přerušovaná soulož, hloupost, nacokondom, antikoncepcineberu, nechráněný pohlavní styk. Ano, nechráněný. Uplně moc nechráněný.
V tu chvíli mi to vlastně ani nedošlo. Na co taky. Veškerý přednášky anatomie a fyziologie a poučení od gynekologa zmizely. Všechno jsem si dala dohromady až na intru, kde jsem začala panikařit. Nepomohlo ani utěšování mé milé a všechno jsem následně vykecala mamá. Potřebovala jsem na to dost odvahy. V tu chvíli jsem musela mít víc koulí jak před ústní maturitou z češtiny (už jsem vám psala, jak jsem před silně věřícím učitelem řekla, že Bůh neexistuje?). Mamka o randeti věděla, zbývalo mi přiznat se k tomu hříchu. Moc mi pomohla a znovu jsem si uvědomila, jak skvělou máti mám (lav jů, mamá 💗).
Celou situejšn jsme vyřešily následovně: větou "v životě uděláš ještě tolik blbostí...", pilulkou po, těhotenským testem (pro jistotu) a kontrolou u gynekologa, kterého bych v následující měsíci musela stejně navštvit. Možná by nic z toho nebyla potřeba a bohatě by stačil jen ten zasranýPostinorza550korunčeských, ale opravdu jsem měla strach. Člověk nikdy neví a náhoda je blbec. Kdyby situace byla jiná a byla by tu možnost, že jsem těhotná, všechno by bylo oukej a moc bych se těšila. Tou situací ale chápejte přítele, se kterým se znám slušně dlouhou dobu, ukončené studium a jistotu, že se dokážeme postarat o malé bejby. V takové ale bohužel nejsem. S CIARÁNEM jsem se znala pár hodin (styď se!), studuju a hodlám to dokončit a hlavně mám cíle, kterých chci před miminekm dosáhnout.
Celá takhle prdelína mě tedy stála 550kč, nenapsaný úterní test z angličtiny (but whatever, další čtyři testy a zkouškové to jistí), nervy a neskutečná únava ze všech těch myšlenek. Po pondělku jsem si do konce semestru zatrhla všechny záležitosti, které se týkají chlapů. Ledaže by se objevil nějaký výjimkáč, od kterého bych na prvním rande dostala květinu a ne pozvánku do poradny pro potencionální matky. Hahá. Tolik srandy.

Článek jsem nepsala jen tak. Dívky by jej měly chápat jako varování, ču ponaučení z chyby někoho jiného. Rozhodně vám to strachování se nestojí za všchno to vzrůšo kolem. A nechci ani vyznít jako někdo, kdo vám něco zakazuje. Užívejte si. Souložte, dokud vám prsa neklesnou pod kolena, ale vše s mírou a bezpečně. Pokud neberete antikoncepci, bo nevyužíváte ochrany jiné, noste v KAŽDÉ kapse od KAŽDÉ bundy, košile a kalhot kondom. Páč i když je to chlap, nikdy neznamená, že ten pitomeček bude u sebe nějaký mít. Na co taky. a pak jsou tu i pohlavní choroby a ták...

Jméno pro vyvoleného (Ciarán) vybrala má nynější láska Kíka van Nápaditá. Gád bles jů.

(Abyste to celý špatně nepochopili... CIARÁN je fajn stvoření, pěkně povídavý, sympatický. Jen se to, alespoň z mého pohledu, nějak zvrtlo. Tak!)

12. prosince 2016

Lenoch obecný.

Někdo by měl o mé maličké velikosti natočit dokument. Měl by trvat asi tak půl hodiny a to bez jakékoli větší akce - prostě bych ležela na posteli, jedla čipsy a četla si. Celý dokument by vyprávěl Morgan Freeman a znělo by to nějak takhle:
"Lenoch obecný. Svůj volný čas tráví zanedbáváním povinností. Jeho potrava se skládá z krupicové kaše s banány a domácí stravy od mamá. Na nic jiného se totiž nezmůže. Má rád anime, vůni knih, koblihy, paprikové čipsy a pocit vřelé lásky, která mu musí být dopřávána dvacet čtyři hodin denně. Nepáří se, množí se lusknutím prstů. Neudrží pozornost a jeví se jako emocionálně nestabilní tvor." Hah. Geniální.

Fakt, že za měsíc je zkouškové mi nějaký extra vzrušující pocit nezpůsobuje, ale nedostavuje se ani zoufalství. Což by asi mělo, že jo. Celé to dumání nad tím, proč jsem taková lemra, jsem zakončila následující definicí a jsem s ní spokojená. Stavím na ni a obviňuji ji z této situace: 
Jsem přeučená. Celý semestr jsem se fakt hustě šrotila a pokazila jsem se. Poškození samozřejmě přišlo v nejhorší možnou chvíli a teď potřebuju záchrance. Ten ovšem nepřichází a já momentálně koukám na dokument o Bibli místo toho, abych se učila na anatomii. Svět je krutý a televize otrokářka.
Tento vážný stav vyžaduje řešení. Ale já s tím neudělám vůbec nic. Nechce se mi, docela mi to vyhovuje. Potřebuju krátkou pauzu.

Co z toho všeho vyplívá? Nejspíš si přečtu celou Bibli - zní to všechno velmi zajímavě. Měla bych začít vařit. Článek je takovej malej výkřik do tmy. Ale nějak se po té době rozepsat musím.

7. prosince 2016

Tutorial fór frí.

- hlásí se slibotechna - 

Člověkové a člověkyně! Mám pro vás tutoriál fór frí - Jak nepsát blog ve čtyřech jednoduchých krocích! Přeji hodně štěstí.
- in d frst plejs | Vykašlete se na něj!
- po druhačsky | Jednou za čas napište článek o tom, jak moc se vracíte. Pak se půl roku neozvěte.
- za třečatsky | Vykašlete se na něj ještě víc, ale občas změňte design! Šibalsky tím navnadíte čtenáře, které už stejně dávno nemáte. Vááu, váu!
- end d lást van | Přihlašte se na vysokou. A nebo si najděte jinou aktivitu, která vám sežere osobní volno.  

Ona vlastně ani není uplně tak pravda, že nemám volno. Něco málo se najde, ale nezmůžu se na nic. Přijedu domů, lehnu a čumím. Celý víkend je vlastně taková čumenda a uvažování o věcech, které jsem mohla udělat, ale neudělala. Proč? Protože se mi po tom týdnu nechtělo. Tak, tečka! Konec vysvětlování, přejděme k vytahování se.

Za celou du dobu, co jsem se neozvala, jsem si celkem mákla. Úspěšně složená maturita mi utekla o vyznamenání. Možná, kdyby se malá Vanča učila na stomatologii a angličtinu, mohla ho mít. Celé prázdniny jsem dřela na brigádě. Zažila jsem tři a půl měsíce zmatku, bezmoci, pekla. Nejsem si jistá, jestli chci něco takového zažít znovu. Ale penízky to byly, a pořád jsou, krásný. Jsem šetřivá, víte.
Přihlásila jsem se na VOŠ (diplomovaný zubní technik) a studiem si plním svůj sen. I když by mohl být míň krutý a obsahovat méně anatomie a latiny. Baví mě to. V laboratoři mám zařízenou praxi a dostala jsem i pracovní nabídku. Těším se a doufám, že to výjde. Všechno vypadá tak suprózně, až je to hnusný.
Zhubla jsem deset kilo, z čehož mám asi největší radost. Pro představu - z velikosti 42 se stala vel. 38^^.  Cítím se o poznání líp a vůbec... nemám tváře jako kobliha. 

A co se blogových záležitostí týká... Smazala jsem všechny články, zůstal jen jeden. Vlastně jich ani nebylo tolik - tři, čtyři? Budu psát a hlavně chci psát. Jen nevím, jak často. Ale myslím, že jsem celkem na slušný cestě. Příjdu si znovuzrozeně a to je dobrý znamení. 

Mějte se, prdelky. ♥ Žijte v míru a noste rukavice. Je zima.

Follow my blog with Bloglovin

9. května 2016

Úplně nejúplněji

Na úvody jsem nikdy moc nebyla a popravdě si už ani nepamatuju, jakým způsobem jsem články začínala. Poslední řádnej žvást jsem napsala tak před půl rokem. A to s největší pravděpodobností kecám. Ale...

CHCI PSÁT! Toužím po nekonečném prohrabáváním se v blozích, komentování, kamarádění se. Víte, jak moc krásný je přátelství přes internet? Určitě víte. Je to nádherný, vzrušující a tak! Mám spooouuustu věcí, se kterými bych se chtěla podělit. Jak je zvykem, hodně jím a spím a nabírám tak energii k pozorování světa kolem mé maličkosti. Přečetla jsem spoustu knih aneb ať žije povinná četba.  Úspěšně jsem složila odbornou maturitu. Nechci se chlubit (jakože vážně ne), ale mám za jedna.^^ Podala jsem přihlášku na vyšší odbornou školu a mám v plánu stát se skvělým zubním technikem.

Blog mi opravdu moc chybí. Plno blogů, které jsem ráda četla, jsou opuštěné a nebo na jiné adrese. Další se zase posunuli o kus dál a jsem za ně moc ráda. Svým způsobem mě to motivuje. Taky bych ráda vydávala články každý druhý den, měla alespoň patnáct komentářů pod článkem, byla slavná a bydlela v Cukrovém hradě, sídlícím na kopci Snickers, v zemi, kde by se platilo sladkostmi z piňaty. #sou_meny_pinata

Nemůžu ale ani jedno. Má vysněná země by mi s největší pravděpodobností přihodila mrtvičněj infakt a diabetes jako trešničku na dortu plném bonbónků skittles a protože maturity. #sou_meny_cermat

A proto mi nezbylo z důvodu zoufalé zoufalosti zoufalství sepsat uplně a nejuplněji první blábol na nové adrese. A že takových článků bude. Protože se vrátím. V plné síle. Už příští víkend. Snad.

Na závěr se pojďme kamarádit! Jak se vám daří, človíčkové?